Recenze

Kdo má rád americké retro, nevynechá jeho českou parodii, jež přichází do kin
Recenze
Mazaný Filip (ČR 2003)
Scénář a režie Václav Marhoul. Hrají Tomáš Hanák, Vilma Cibulková, Pavel Liška, Oldřich Kaiser, Jiří Macháček a další. Distribuce Warner Bros., 90 minut.
Na otázku, proč Mazaného Filipa, svou úspěšnou hru z Divadla Sklep, přenesl do filmu, odpovídá Václav Marhoul: "Aby se lidi bavili. Nenajdou tam moralitu ani světlo na konci tunelu." Nelže. Zapomněl jen říci, že víc se budou bavit ti, kdo vědí, oč jde.
Mazaný Filip je totiž něžnou parodií chandlerovských detektivek se zasmušilým soukromým očkem Philem Marlowem, ale také - a to především - osobní poctou filmům, jež má Marhoul rád. Tedy zlaté éře Hollywoodu. Její styl drží titulky, úžasná Kymličkova hudba, rozkošně "papírová" výprava i herecká nadsázka. V daném žánru má Mazaný Filip blíž k salonní Pytlákově schovance než k lidovějším snímkům Limonádový Joe či Adéla ještě nevečeřela. Vzdor trikům se nezbavil stop divadelnosti, neomračuje tempem ani strhující podívanou. Je však sledem jemných fajnovostí, zálibných slovních hříček i znakových citací, z nichž silueta Batmana v měsíčním světle prohnilého Los Angeles je tou nejzřejmější. Mnohé však napoprvé neodhalí ani znalec. V tom je zrada i půvab filmu.
"To odpoledne jsem se cítil úplně pod psa," začne svůj monolog Tomáš Hanák, přesný Marlowe od unaveného smutku v modrých očích až po obláček dýmu z cigarety, k níž si kromě whisky dává "jedno kafe. Černý, silný, letošní." Případ mu zadá Pavel Liška, jehož šišlavý hrdina je prvním korálkem na šňůrce figurek zahraných spřízněnými dušemi čistě pro radost, třeba pro dvě věty. Viktor Preiss se šklebí za barem, Jaroslav Dušek zuří coby režisér v ateliéru, kde kulisy Čínské zdi a vycpaná chobotnice upomínají na Eda Wooda a kde si Ivan Trojan coby maskér či Otakáro Schmidt - statista - jen kratičce zahrají na film ve filmu. Pak vstoupí královna, Vilma Cibulková v roli zhýčkané hvězdy. Vyzývavé "plyšáčku" nebo "vau" neumí nikdo říci jako ona, tím chraplavě zastřeným, dráždivě mazlivým hlasem. Když Cibulková a Hanák obsadí plátno v důvěrném detailu a zkříží své pohledy, i Jih proti Severu bledne, jsou hollywoodštější než Hollywood sám.
Ale otisk zanechají i jiní. Do mexické krčmy vtrhnou gangsteři vedení Jiřím Macháčkem, poté se vynoří vrchní mafiózo - skvostný Oldřich Kaiser, Milan Šteindler v roli psychiatra předvede etudu téměř beanovskou a policejní duo příběh roztančí písní s vtipným textem Hej Kide, my snad ani nejsme lidé. Tahle scéna jako by hříčku zelektrizovala, ještě nadlehčila. Vrcholnou stylizací, kde se slije nápis Hollywood, broadwayské finále i King Kong na mrakodrapu, ukazuje směr i těm, kterým "sklepácký" humor nic neříká. Mazaný Filip mohl být filmovým muzikálem.
Nicméně i tak si labužník vyzobá sladké upomínky na legendy. Na ty moderní - zabitého Kennyho ze South Parku či uhýbání před kulkami z Matrixu - i na ty klasické, kam patří nepostřehnutelný motiv Občana Kanea či takřka neznámá výzva Smraďochu Millere, domů! Svět drsných mužů, proradných krásek, hvězdného prachu a nočních stok má sladkou melancholii pohádky ze zašlých časů. Kdo to má rád, musí mít rád i milého Mazaného Filipa.
GANGY V LOS ANGELES. Kalifornskému podsvětí třicátých let vládnou Jiří Macháček a Oldřich Kaiser. Jejich špínu může vytáhnout na světlo jediný muž - Mazaný Filip.

Velmi dobře namazaná parodie

Lidové noviny - Kultura
str. 8, Darina Křivánková

Zítra má premiéru film Mazaný Filip, jímž jako režisér a scenárista se ctí debutuje Václav Marhoul FILM
Gangsteři losangeleského podsvětí, hýčkané filmové hvězdy, prodejní informátoři, přitroublí policisté a soukromé očko Phil Marlowe, který nakonec celý případ záhadného zmizení vyřeší... Mazaný Filip se učil z toho nejlepšího, co Amerika filmu dala, a přetavil to hezky počesku do chytré parodie. "Je mi pětačtyřicet a v tomhle slzavým údolí provozuju profesi detektiva... Tohle odpoledne mi bylo mizerně, ve vzduchu byl pach tupý a fádní jako rozhovor se slavným fotbalistou... Od prvních záběrů, kdy Tomáš Hanák vstupuje na scénu jako Phil Marlowe, nás vtáhne do filmu kouzelná atmosféra voňavě kašírovaných ateliérových záběrů. Všechno je tu přiznaně umělé, zároveň dokonale funkční, profesionální a hlavně působivé.
Nepřehlédnutelné i jemné citace
Výprava má v Mazaném Filipovi velkou váhu, stejně jako výborná hudba Milana Kymličky nese krom atmosféry spoustu více či méně zašifrovaných odkazů. Najdeme tu spektrum narážek od Přeletu přes kukaččí hnízdo přes Maratonce, Občana Kanea, muzikál Ve městě, Čínskou čtvrť, Batmana až po Matrix, Městečko South Park a desítky dalších. Některé jsou nepřehlédnutelné, jiné velmi jemné. Podstatné ale je, že jejich luštění není povinné a člověk s průměrnou diváckou zkušeností si Mazaného Filipa užije stejně dobře jako filmový fajnšmekr. Totéž platí i o vazbě na Divadlo Sklep, na jehož prknech se Mazaný Filip léta s úspěchem hrál. Není to zábava pro zasvěcenou elitu, ale pro každého, kdo dokáže ocenit neprvoplánový humor, nadhled zvíci Mount Everestu a má alespoň pár oblíbených filmů, jež si čas od času s chutí připomene. Snáz pak ocení rafinovanost a půvab každé scény, kterou režisér pečlivě komponoval s myšlenkou na některý z kousků zlatého fondu světové kinematografie. Ze stejného nutkání se rodila i škála barvitých postaviček (ve filmu jich je přes 140). Vedle sklepovské suity tu v drobných, ale velmi efektních epizodkách excelují skuteční herci, s jejichž přítomností na scéně se situace doslova rozzáří. Gangsterské trio (Jiří Macháček, Miroslav Táborský a Petr Čtvrtníček), mafiánský boss Perrugini (Oldřich Kaiser), platinově oslnivá filmová hvězda (Vilma Cibulková), šišlavý Charlie Brown (Pavel Liška), duo přitroublých policistů (David Vávra a Jan Slovák), hysterický filmový režisér (Jaroslav Dušek), žoviální barman (Viktor Preiss) nebo černošský recepční (Bohumil Klepl)...
Žádné třeskuté špílce
Ať už je interpretace perfektní nebo dobrá či slušná, žádné z postav se nedá upřít styl. Podobně v dialozích převažují vtipné repliky nad těmi snáze zapomenutelnými. Nejsou to žádné třeskuté špílce, stejně tak jako Mazaný Filip neuhání kupředu ďábelským tempem, ale kopíruje vyprávěcí styl americké drsné školy čtyřicátých let. K němu neodmyslitelně patří takřka permanentní komentář, jímž Marlowe glosuje sebe, ostatní, celý příběh. Jakkoli je Tomáš Hanák jediný možný, a tím pádem nejlepší český Marlowe, v hlase mu chybí suverenita velkých hráčů. I přes drobné vady na kráse je Marhoulův Mazaný Filip velký filmový elegán, který dokáže okouzlit, pobavit, nadchnout i strhnout. Zejména v takových chvílích, jakou je jediný, zato excelentní muzikálový výstup s písní Hej Kide, pod níž je podepsaný David Noll. Tady naplno a do všech směrů vytryskne skutečná radost ze hry a ze zábavy, která se výtečně přenáší do publika.

HODNOCENÍ LN: ****

Návrat do starých časů s úklonou i vtipem

Právo - kultura
str. 12, Věra Míšková

DO KIN PŘICHÁZÍ OSTŘE NABITÁ PARODIE VÁCLAVA MARHOULA MAZANÝ FILIP
Jen málokdo z těch, kdo dnes chodí do kina, asi zažil premiéru divadelní hry Mazaný Filip v roce 1986 v pražském Sklepě.
Roky letí, staré časy jsou čím dál mladší. Autor a režisér Mazaného Filipa Václav Marhoul se svým filmovým debutem ještě jednou vrací do časů, jimž jsme zvykli dávat vedle přívlastku staré ještě přívlastek zlaté. Snad proto, že je nepamatujeme… Los Angeles, rok 1937. Na kopci nad městem se tyčí nápis Hollywood, v podsvětí řádí gangsteři. Po ulici zvolna kráčí již ne mladý, ale ještě zdaleka ne starý muž. Do domu i kanceláře vchází smrtelně znaven nečinností: o služby soukromého "očka" Phila Marlowa už dávno nikdo nepožádal. Vše nasvědčuje tomu, že ho čeká další ospalý den. Ani ten mladý, naprosto šíleně vypadající muž, který právě zaklepal na starým prachem zanesenou výplň dveří, rozhodně nepůsobí dojmem, že by z něj káplo cosi podstatného. Dým z cigarety líně stoupá, Phil Marlowe podivnému návštěvníkovi po chvíli již přece jen pozorněji naslouchá… Začíná detektivní příběh vystřižený z Chandlera a z amerických filmů čtyřicátých let. Jenže hned v prvních okamžicích se na nebi nad ním vyklenou netopýří křídla z Batmana a je jasné, že všechno bude jinak: jsme v parodii a víc než na rozuzlení zápletky čekáme scénu za scénou na další fór. Václav Marhoul jich spoustu vymyslel už do textu plného příměrů a slovních hříček, ale naštěstí nestavěl jen na slovech. Detektivní kostru Mazaného Filipa nechal obrůst masem, jehož vlákna tvoří jednotlivé situace, leckdy skeče do značné míry převzaté z divadelní hry, ale obohacené filmovými prostředky. S kameramanem Vladimírem Smutným a architektem Janem Vla sákem vystavěli v hostivařských ateliérech kouzelné město: za stříbřitých nocích nahnile temné, za dne zalité sluncem, jež vrhá významné stíny na tvář osamělého kovboje. Obrazovou a světelnou stylizací tak vytvořili nejen atmosféru filmu, ale zároveň dotvořili jeho specifický, někdy prvoplánovější, jindy velmi jemný humor. Marhoul se v Mazaném Filipovi vyznal ze všech svých filmových lásek - průhledných i skrytých citací je tu na desítky. V tom směru mají nepochybně výhodu filmoví fandové a znalci, kteří rozpoznají a ocení využití nejen Limonádového Joea nebo Matrixu, ale i rafinovaněji ukrytých Sedmi statečných či Forresta Gumpa. Ale není nutné jít do kina s ambicí najít všechny citace. Hudba Milana Kymličky láká jak prostitutka do báru, kde houstne dým...Tempo je sice pomalejší, než jsme dnes v kině zvyklí (místy i pomalejší než možná muselo být), ale lze při něm vychutnat krásné záběry, precizně připravené a propracované detaily. Tomáš Hanák Phila krásně hraje, ale hlasem je o kousek jinde než výrazem: zřetelná až deklamativní výslovnost onu znavenou tvář tak trochu usvědčuje ze lži. Ovšem jinak je Hanák výborný a ve dvojici s úžasnou Vilmou Cibulkovou v roli zhýčkané hvězdy Velmy jsou dokonalí. Vedle nich tu předstupuje celá plejáda slavných herců, kteří jako by v nevelkých scénách předváděli každý to nejlepší, co umí. Brilantní a do detailu přesný Oldřich Kaiser jako mafiánský boss s tváří postiženou lupénkou, překvapivý a v miniatuře skvostný Viktor Preiss, báječné muzikálové číslo a v něm David Vávra a Jan Slovák - jen výjimečně to lehounce přesáhne do zbytečné karikatury (Jaroslav Dušek v roli hysterického režiséra). Mazaný Filip určitě nenadchne každého diváka, na to je příliš výlučný. Ale kdo má rád retro (nemusí mít nutně rád Raymonda Chandlera, jemuž Marhoul "v dokonalé úctě" svůj film věnoval), kdo má rád (nejen) sklepácký humor, kdo se rád dívá na výše jmenované a další herce, kdo ještě umí ocenit pečlivě natočený film, ten bude s Mazaným Filipem spokojen.

Mazaný Filip ČR 2003
Režie a scénář: Václav Marhoul, kamera: Vladimír Smutný, hudba: Milan Kymlička, hrají: Tomáš Hanák, Vilma Cibulková, Oldřich Kaiser, Milan Šteindler, David Vávra, Eva Holubová, Jaroslav Dušek.

MAZANÝ FILIP

Reflex - Do černého
str. 51, TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Kdyby byla každá scéna v Mazaném Filipovi tak báječně rozehraná jako svádění Phila hollywoodskou hvězdou Velmou Hatchfieldovou za pomoci obřích sklínek a trošky lehké hudby, kdyby byl každý ze stovek zúčastněných herců tak dokonale přesný jako Ivan Trojan ve svém desetisekundovém výstupu v roli maskéra, byl bych v sedmém nebi. Ale přestože mě Mazaný Filip vynesl do nebe čtvrtého, snad pátého, přestože je důstojným pokračovatelem slavné české školy stylizované komedie a filmů, jakými byl Limonádový Joe, Kdo chce zabít Jessii? nebo Fantóm Morrisvillu, je zároveň důkazem toho, že toto velké umění bylo u nás zapomenuto a že nám nyní nezbývá než objevovat objevené. Mazaný Filip je autorským dílem Václava Marhoula, producenta, jenž se kvůli filmu stal i režisérem a scenáristou. A jako takový nese osobnost svého tvůrce - má smysl pro dobrý gag, ale nemá zkušenosti v jeho budování. Dokáže sehnat vynikající spolupracovníky, od zástupů herců (Tomáš Hanák, Vilma Cibulková, Pavel Liška, Jaroslav Dušek ... "a sto třicet dalších") přes skvělého kameramana Vladimíra Smutného až ke známému čechokanadskému hudebnímu skladateli Milanu Kymličkovi a střihači Luďku Hudcovi, držiteli Českého lva za Nejasnou zprávu o konci světa. Ale na druhé straně je neumí beze zbytku využít - Kymličkova vydařená hudba se ozývá příliš zřídka, a to by na pár místech film vyloženě potřeboval podšprajcovat. Herecké výkony variují od vynikajících - vedle Trojanovy miniatury je to i démonická Vilma Cibulková, Viktor Preiss a většinu času i Tomáš Hanák - až k nepříjemně jednostrunným parodiím, k nimž pře kvapivě patří i uječený režisér v podání Jaroslava Duška. Jenže do výčtu Marhoulových vlastností patří i velký cit pro styl. A právě ten vyděluje Mazaného Filipa nejen z nepočetné řady inteligentních komedií posledních let, ale prakticky z celé české polistopadové produkce. Výtvarná podoba Filipa osciluje někde mezi Batmanem (ten se tu také párkrát paroduje) a L. A. - Přísně tajné, což je v českém filmu věc nevídaná. Atmosféru lásky ke starým hollywoodským filmům doplňují nejen zmiňované Kymličkovy smyčce, ale i inteligentně starobylý střih, skutečně činané dekorace i zvukové efekty tvořící zcela samostatnou rovinu humoru. Ale když k tomu připočteme i matrixovský bullet-time (vážně!), obří - ale zároveň nesmyslnou - muzikálovou scénu, občasné typicky sklepovské dialogy ("Přiznání je ... okolnost!"), četné popkulturní odkazy (a to nejen na Limonádového Joea: v Mazaném Filipovi dokonce zabijí Kennyho - Kennyho Mattela!), a navíc fórky ve stylu Bláznivé střely, nezbude sice než konstatovat, že v rovině humoru si styl příliš nedrží, ale hned dodat, že to nevadí, protože většina vtipů funguje. Což je to jediné, co se v komedii počítá. Někdy jim sice musíte dát čas: kreace Milana Šteindlera v roli psychiatra Frogga sice zpočátku vyhlíží podivně, ale pak se rozvine v tak dadaisticky absurdní scénku, až připomene to nejlepší z Monty Pythons. A v některých jedincích pak vyvolá pocit takového rozjaření, že jsou ochotni se od toho místa smát už úplně všemu. Takže ačkoliv bych měl chuť přepsat část dialogů, protože v komedii nestačí jen říkat obvyklé věci srandovním tónem (tím nejvíc trpí postava gangsterského bosse Perugginiho v podání Oldřicha Kaisera), vymyslet scéně v Egypt Clubu nějakou pointu a poslat Marhoula do školy k Oldřichu Lipskému, zvlášť na přednášky o načasování gagu, nezbývá mi než volat sláva. Mazaný Filip je komedie, na jakou jsme už dlouho čekali. Pokud mě paměť neklame, tak Tajemství hradu v Karpatech mělo premiéru před dvaadvaceti lety.

Mimo záběr

Mladý svět - Film
str. 32, Jan Jaroš

Parodické příběhy v tuzemské kinematografii
Je až překvapivé, kolik úspěchů získaly české filmy díky parodickému zacílení. Dokonce ani nevadilo, že parodované předlohy nebývaly vždy obecně známé. Už za protektorátu vznikla úspěšná detektivní parodie Těžký život dobrodruha, která končila napomenutím, že není radno věřit hloupým příběhům. Nedlouho po válce následoval jeden z legendárních snímků Pytlákova schovanka, beroucí si na mušku tklivé vyprávěnky o chudých schovankách a šlechetných milionářích. Pozoruhodné je, že oba filmy natočil Martin Frič, který přitom takové příběhy ztvárňoval i se smrtelnou vážností. Oblíbeným terčem se také staly kovbojky, třebaže v poválečném období bývaly na českých plátnech hostem nadmíru vzácným. Rudolf Hrušínský si ještě coby mladý hoch prosadil nepříliš zdařilou parodii Pancho se žení. Lépe se dařilo Jiřímu Trnkovi, když v loutkové Árii prérie ve zkratce předvedl nejdůležitější westernová klišé včetně nezbytného prozpěvování. A do dějin nepochybně vstoupil Limonádový Joe Oldřicha Lipského, nesporně veselý, přitom nikoli zlomyslný, ale obdivný hold westernové poetice. Právě Lipský je podepsán pod dalšími úspěšnými parodiemi: komiksy zužitkoval ve vražednické šarádě Čtyři vraždy stačí, drahoušku; na nezničitelné detektivy - konkrétně na Nicka Cartera - se zaměřuje v dalším holdu starým prostoduchým historkám, ve filmu Adéla ještě nevečeřela; pomatené vědce i tajemná sídla zloduchů využil v Tajemství hradu v Karpatech. Lipský nebyl jediný, kdo se vypravil tímto směrem. Bořivoj Zeman si pohrál s tajnostmi sklepení ve Fantomu Morrisvillu (a dokonce i v televizi vznikl "sklepenní" seriál Fantom operety). Ladislav Smoljak propasíroval mřížkou cimrmanovského humoru detektivní hříčku Rozpuštěný a vypuštěný. Pozdější pohádkář Václav Vorlíček je podepsán pod dvěma úspěšnými parodiemi, kde humor naopak těží z kontrastu mezi vážností postav i reálií, které se ocitají v naprosto neodpovídajícím kontextu, neustále zpochybňovány a marněny (fantaskní komedie Kdo chce zabít Jessii si přibrala i komiksové bubliny s nápisy, špionská parodie Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky se dokonce zaměřila na bondiády, jakkoli nepřiznaně). Byla to hlavně šedesátá léta dvacátého století, která filmům tohoto druhu přála nejvíce. Polistopadové období není na parodie příliš bohaté, pokud jimi nemyslíme Kameňáky páně Troškovy. Určité rysy sice vykazuje Brabcův Krvavý román, avšak jednoznačné naplnění pravidel parodické nadsázky přináší až Mazaný Filip

Filmové parodie

Týdeník Televize - Fenomén
str. 26, Jana Podskalská

Chvála kolalokovým limonádám
"Fuj!" - "Fuj? Fuj kolalokově limonádě?" - "Fuj kolalokové limonádě!" Takhle nějak se odehrává drsný dialog v komedii Limonádový Joe mezi představitelem Arizonské obrody a zlosynem Horácem, pojmenovanými půvabně symbolicky Goodman a Badman.
Jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) českých filmových parodií z roku 1964 si nenapodobitelně utahuje z amerických westernů. Jen málokomu by nebyly povědomé hlášky typu: " Já se vrátím. A se mnou přijde zákon." - " To abych si vzal teplé prádlo." - " Nechte si své Kidy!" nebo " Dost kočkování! Teď je čas na umění." Antiwesternový hrdina Joe v podání Karla Fialy se zrodil v autorské dílně scenáristy Jiřího Brdečky a režiséra Oldřicha Lipského a bavil prý se nad ním fantasticky i častý americký představitel kovbojů herec Henry Fonda. Jak by také ne,když Jiří Brdečka uměl vymyslet i takové slovní spojení,jako byla "trigger whisky" (pro nezasvěcené - trigger znamená v originále spoušť, čili volně přeloženo "spouštěcí whisky"). Co je vlastně parodie? V kostce by se dalo říci, že jde o určitý druh satiry imitující či karikující konkrétní dílo, případně typ nebo styl skupiny různých děl, zde filmů, a to zvýrazněním určitých typických prvků. V českých filmových kruzích slavil úspěch Limonádový Joe,nicméně od přelomu 60. a 70. let se parodiím zrovna moc nedaří. K dokonalosti tento žánr dovedli Bořivoj Zeman ve Fantomu Morrisvillu (1966) a Martin Frič v Pytlákově schovance (1949), nezapomenutelné byly samozřejmě i Vorlíčkovy filmy Kdo chce zabít Jessii (kde si autoři teprve daný žánr víceméně zkoušeli na komiksu), ale hlavně kupříkladu Pane, vy jste vdova! (karikující svět gangsterek) a do jisté míry také Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
V Česku vládne Sklep
Po dlouhé odmlce se v 80. letech celkem úspěšně pokusil o obnovu žánru Tomáš Vorel s m uzikálem Kouř (parodujícím unylé prostředí socialistických továren na severu Čech), ale ještě o dva roky dříve s Pražskou pětkou, která zúročila pravidla parodie téměř vzorově.K ouzelně pokřivené obrazy budovatelského venkova,mejdanů či měšťácké představy o idylické rodinné atmosféře a výletech do přírody,zpracované formou pěti povídek,daly prostor jedné z nejsvébytnějších tvůrčích part, věrné parodii dodnes - divadlu Sklep.Ostatně,není náhodou, že právě tento vzácně koherentní soubor (jehož někteří členové jsou ostatně podepsáni i pod Českou sodou, další vydařenou televizní podobou parodie) se dal dohromady při vzniku nového českého filmu Mazaný Filip.Autor textu a režisér Václav Marhoul si splnil svůj sen a divadelní hru,kterou napsal před lety právě pro Sklep,převedl na filmové plátno (na začátku prosince vstoupil "Filip" do kin). V zahraničí se filmových parodií rodí nepoměrně více.Není prostor na výčet všech, které kdy spatřily světlo světa. Ale nelze se nezmínit o sérii s Indianou Jonesem z dílny Stevena Spielberga a George Lucase,kde si autoři tropí důkladný humor z nejrůznějších dobrodružných příběhů akde se na plátně sešly známé prvky akční nesmrtelný hrdina, odvážná výprava za určitým pokladem (grálem, vzácným kamenem, archou) a souboj spadouchy a živly přírody (oheň,voda, klubka hadů). Harisson Ford se nepochybně blýskl i v Hvězdných válkách, nicméně pro příznivce parodií bude už napořád jedničkou jako Indiana Jones. Život i uměnís nadhledem
Možná stejnou jako Sean Connery s tváří agenta 007,další originálně pojaté hrdinské postavy z bondovek utahujících si pro změnu (někdy zdařileji,jindy méně) ze špionážního žánru. Jak vidno,parodovat se dá leccos a leckdo - počínaje gangsterkou přes mafiánské a akční přestřelky,love story až po katastrofické filmy.Mezi ty, které bychom neměli pominout, určitě patří Mafiosso,který už svým názvem odkazuje k žánru, jejž (mimochodem výtečně!) paroduje, dále Bláznivá střela,Připoutejte se,prosím a Přísně tajné! (jež spojuje jméno tvůrčí dvojice Jerry a David Zuckerovi), ale také třeba Závrať - parodie na Alfreda Hitchcocka. Bratři Jerry a David Zuckerovi se navíc nespokojují pouze s poněkud ztřeštěnými parodiemi na letecké katastrofické snímky nebo akční filmy (v nichž zabodoval Leslie Nielsen), nýbrž pustili se nedávno i do thrillerů.Tak vznikla trojka filmů Scary Movie,kde se vypořádali s hororem. (Jen pro ilustraci, co všechno jim není svaté - pracovní název posledního z nich zněl Epizoda jedna: Pán košťat. Co si o tom myslí autoři Hvězdných válek, Harryho Pottera a Pána prstenů, těžko říct.) Ostatně Zuckerovi se nepouští jen do sci-fi filmů, v jejich trojce Scary Movie dostanou na frak kupříkladu horor Ti druzí,Michael Jackson či plážová Pamela Andersonová v jisté scéně,narážející na zveřejněný necenzurovaný videozáznam jejích líbánek. Parodie zkrátka jsou a budou a je to dobře. Protože na život i umění je občas potřeba nahlížet s nadhledem. A teď mě laskavě omluvte,mám pocit, že se mi na ruce začíná dělat kakaová skvrna velikosti mexického dolaru.

Film od milce filmu

Mladý svět - Film
str. 32, Leoš Kofroň

Půvabná chandlerovská parodie
Divák má na vybranou z více možností. Může si dát tu práci a necelých sto minut Marhoulova filmu pečlivě zaznamenávat tu zjevné, jinde skrytější či jen letmo naznačené (a tudíž opravdovým filmových nadšencům určené) citace a odkazy na několik desítek notoricky známých snímků z filmové historie, od tuzemského Limonádového Joea přes Sedm statečných, Poklad Inků, Batmana, Eda Wooda až třeba k Matrixu. Lze se také zabavit tím, kdo všechno z herců se byť jen v sotva postřehnutelné epizodce Mazaným Filipem mihne. Zas jen namátkou: kromě téměř kompletní sklepácké suity (včetně Otakára Schmidta a tentokrát rozděleného tria Tros Sketos) si zde štafetu v jednotlivých výstupech postupně předávají například Jaroslav Dušek jako hroutící se režisér hollywoodských kýčů, Viktor Preiss v roli barmana z putyky snad té nejnižší cenové skupiny v Los Angeles, někdejší leader hudební skupiny Vltava Robert Nebřenský coby nalitý štamgast, který věčně nemá ani floka, nebo Ivan Trojan, který se na pár sekund převtělil do postavy rozkošně přihřátého maskéra (při čtení závěrečných titulků jsem pak marně vzpomínal, kdy že se na plátně měla objevit Aňa Geislerová). Konečně, kdo viděl legendární představení, které se od druhé poloviny osmdesátých let hrálo (s výjimkou několikaleté přestávky) a patřilo k nejúspěšnějším číslům v repertoáru již vzpomínaného divadla Sklep, může porovnávat, jaké změny filmová adaptace přinesla. Rozhodně by při tom všem měl ale zůstat na prvním místě požitek z toho, jak vtipnou a skvěle stylizovanou (nejen po vizuální stránce, ale i svým lehce nostalgickým nádechem) chandlerovskou parodii se v otevřeně přiznávaných "chudých" kulisách (celý snímek vznikl v hostivařských ateliérech) režiséru Marhoulovi a jeho týmu podařilo natočit. Nevyčerpatelná zásoba typických bonmotů nejznámějšího detektiva drsné americké školy, v níž se původní Marlowovy hlášky (režisér odkoupil autorská práva na použití tisíce originálních slov z literární předlohy) mísí s těmi nově přidanými, odzbrojující slovní hříčky, vypointovaná situační komika a s nebývalou chutí (si) hrající Tomáš Hanák v titulní roli, Vilma Cibulková jako svůdná femme fatalle Velma, roli mafiánského bosse si vychutnávající Oldřich Kaiser či Milan Šteindler v báječné kreaci ředitele psychiatrického ústavu, pro (nejen) tohle všechno stojí za to se na Mazaného Filipa vydat a odpustit mu snad jeho jedinou vadu, a to přece jen místy zadrhávající tempo vyprávění.
MAZANÝ FILIP
Režie: Václav Marhoul
Distribuce: Warner Bros.

Mazaný Filip je oslavou filmu, říká Tomáš Hanák

Mladá fronta DNES - Východní Morava
str. 1, ČTK

Zajímavost
Hradišťská premiéra filmu Václava Marhoula byla v pořadí teprve čtvrtá Uherské Hradiště - Po Praze a Brnu se v sobotu nový český film Mazaný Filip představil i s tvůrci a herci v Uherském Hradišti. Mohli jej zhlédnout účastníci semináře britského filmu a Zimní filmové školy v uherskohradišťském kině Hvězda.
"Jde o čtvrtou premiéru filmu, kterou bychom mohli nazvat uherskohradišťskou," řekl režisér i producent snímku Václav Marhoul. Mazaný Filip je parodií starých amerických detektivních filmů. Hlavní postavou je Phil Marlowe, kterého hraje Tomáš Hanák. Ten má s touto postavou zkušenosti již z Divadla Sklep. "Když jsme Mazaného Filipa hráli v Divadle Sklep, tak při čtyřicáté repríze jsme si kvůli vlastnímu obveselení dělali prakticky cokoliv, takže Chandlerův duch z toho dávno zmizel. Film je naopak tímto duchem prostoupen, navíc je to oslava kinematografie, kterou by měli povinně promítat na FAMU," řekl Tomáš Hanák.

Mazaný Filip

Květy - Kultura
str. 62, Jan Dušek a Aleš Crha

Nick Carter a Limonadový Joe dostali parťáka Phila
Premiéra 4. prosince
Detektivní komedie nám vždycky šly, a tak se lehce zplihlý prapor bývalé slávy s kuráží sobě vlastní rozhodl zvednout Václav Marhoul. Co jiného mohl natočit než filmovou adaptaci své vlastní divadelní hry na motivy povídek Raymonda Chandlera? Ti, kdo ji kdysi v Divadle Sklep viděli, na to dodnes vzpomínají se slzou v oku.
Vítejte v prašném a dusném létě roku 1937, jež proměnilo ulice Los Angeles v rozžhavenou pec, v níž se tak výborně daří zejména zločinu všeho druhu. A tam, kde existují podvodníčci, chmatáci, gangsteři a velké i malé ryby špinavého akvária podsvětí, musí být i ten, kdo jim dokáže pořádně šlápnout na krk. Drsný chlapík, který do sebe nechává šít, kopat i střílet a přes mrzkou gáži jde jako buldok za svým cílem - soukromé očko Phil Marlowe (Tomáš Hanák). Základní dějová linka této "ostře nabité parodie" je "chandlerovsky" prostá a spočívá v Philově hledání pohřešované osoby. Záhy se však věci začnou komplikovat a do děje vstoupí celá plejáda postav a figur, často velmi bizarních (beduín s oštěpem Otakára Schmidta, šílený psychiatr Milana Šteindlera), či naopak tradičních (démonická femme fatale Velma Hetfieldová skvělé Vilmy Cibulkové). Mazaného Filipa připravoval Václav Marhoul dlouhých šest let a kromě přepsání divadelního scénáře do filmové podoby se nakonec posadil i na režisérskou židli. Nic neponechal náhodě: film důsledně stylizoval v duchu amerických gangsterek a celý ho natočil v ateliéru, aby si mohl jaksepatří vyhrát s atmosférou města prosáklého zločinem. Vstoupit do elitního klubu legend typu Limonádový Joe či Čtyři vraždy stačí, drahoušku se pravda nepodaří jen tak někomu, ale "Marhoul & his boys and girls" mají našlápnuto více než dobře. Už proto, že z každého políčka filmového pásu je cítit láska a obdiv k těm, kteří Mazanému Filipovi pomáhali na svět: detektivkám americké drsné školy a kdysi tak slavné české filmové parodii.

Mazaný Filip přináší nadsázku, osvědčený humor, ale i napětí

Českobudějovické listy
HANKA HOSNEDLOVÁ

Do úspěšně se rozrůstající rodinky českých filmových parodií se v posledním měsíci v roce zařadil i původní snímek Václava Marhoula s názvem Mazaný Filip. I když titul evokuje spíše představu frašky z doby Josefa Kajetána Tyla, jde tentokrát o specificky pojatý přepis Chandlerova Phila Marlowa. Komedie s detektivním dějem, metaforická nadsázka a vynikající výkony.
U jména Václava Marhoula, který tímto slovním vtipem nadupaným debutem vstoupil i mezi filmové režiséry, můžeme v souvislosti s novým filmem uvést také další označení - scenárista, herec, producent. Mazaného Filipa vyslal mezi diváky nejdříve v divadelní podobě v podání divadla Sklep, teprve poté následovalo jeho filmové zpracování. Pravda je, že v některých scénách zůstává pod filmovou verzí ona divadelní poněkud cítit.
První polovina má ohromný spád a s lehkostí pingpongového míčku posouvá k rozvíjení napínavého děje jednotlivé obrazy se spoustou drobných gagů a hlavně nepřetržitou řadou odkazů na desítky jiných filmů i na jiné Chandlerovy repliky. Zdařile navozené atmosféře Los Angeles druhé poloviny třicátých let, vytvořené v hostivařských ateliérech, skvěle sekunduje i kamera Vladimíra Smutného a herecká intermezza hlavních i vedlejších postav. Druhá část filmu už je poněkud zpomalená, ubývá jí původní lehkosti a nedá se říci, že by gradovala, jak by se při vývoji děje očekávalo. Ale faktem je, že ani přes nižší frekvenci dialogových vtipů neztrácí předchozí úroveň, ani divákův údiv.
"Natáčelo se čtyřiatřicet dní a snažili jsme se šetřit natáčecí čas, protože čas, to jsou peníze - a peníze, jak známo, žádnému filmu nepřebývají. Zkoušelo se dopředu, takže každý věděl předem, co se od něho očekává, a já měl všechno rozkreslené, kde kdo bude stát, kam půjde, kam se otočí - prostě všechno," konstatoval Václav Marhoul při českobudějovické prezentaci filmu v multikině CineStar.
Ani nemusel dodávat, jak královsky se všichni při natáčení bavili. Některé z herců třeba ani nepoznáte, jiní, ačkoliv jsou uváděni na titulcích plným jménem, se zde pouze mihnou a ne vždy je divák vůbec zaregistruje. A když už je řeč o titulcích - neblahý zvyk odcházet během jejich promítání ze sálu, se tentokrát divákovi vymstí. Mezi jednotlivými bloky titulků je totiž dotahován obsah snímku krátkými filmovými epilogy hlavních postav. Nejen herecky zdařilými, ale posouvajícími i děj opět o kousek dál. I když je současný divák zmlsaný spoustou televizních a filmových komedií, klasických titulů, parodií a jiných komických žánrů, nepochybně se při Mazaném Filipovi bude bavit. A to i přes veškeré drobné výhrady, které jsou v článku uvedeny.
Režisér filmu Václav Marhoul při tiskové besedě v Českých Budějovicích až nápadně připomínal svého hlavního hrdinu - Phila Marlowa.

Parodie v hollywoodském stylu

Hradecké noviny
ELIŠKA SKOKANOVÁ

Na plátna českých kin se vydala "ostře nabitá parodie" Mazaný Filip. Natočil ji režisér Václav Marhoul podle vlastní stejnojmenné divadelní hry, kterou v osmdesátých letech uvádělo Divadlo Sklep.

Hradec Králové
Producent a debutující scenárista a režisér Václav Marhoul převedl do filmové podoby svou divadelní hru, inspirovanou povídkami Raymonda Chandlera, kterou Divadlo Sklep hrálo od poloviny 80. let. Společně s představitelem legendárního detektiva Phila Marlowa Tomášem Hanákem, zavítal Marhoul v pátek večer na slavnostní projekci do královéhradeckého multiplexu CineStar.

Očko, které je kovbojem
V příběhu o soukromém očku z Los Angeles, které je poněkud romantickým kovbojem, beroucím zákon do svých rukou, dále hrají Vilma Cibulková, Pavel Liška, Oldřich Kaiser, Jaroslav Dušek, David Vávra a desítky dalších populárních herců, především hvězd Divadla Sklep.
Základem filmu v "hollywoodském" stylu se stalo sklepácké představení. "Hru jsem původně napsal na vojně v polovině osmdesátých let. Hrála se dva roky, v roce 1994 jsem ji uvedl znovu a v repertoáru se udržela čtyři sezony. Za tu dobu se ale hodně změnila," dodal Marhoul. Během doby si prý totiž na jevišti každý dělal, co chtěl, čímž podle něho ztratila chandlerovský sentiment a rys marného boje osamělého kovboje ve velkoměstě. Nyní příběh natočil tak, jak to má rád.

Kulisy vyrostly v Hostivaři
Marhoul jej celý zfilmoval v hostivařských ateliérech, dýchajících nostalgií první republiky. "Točilo se výhradně v interiérech. Výtvarná stránka filmu je zásluhou architekta Jana Vlasáka a kameramana Vladimíra Smutného. Od začátku jsem chtěl, aby všechno bylo stylizované, mělo atmosféru a zároveň bylo vidět, že to je papundekl. Ale to, jak oba moje myšlenky vykouzlili, myslím, by snad chtělo nominaci na Českého lva," řekl Marhoul našemu listu a žertem dodal, že celé natáčení bylo vlastně jeden příjemný piknik. Mazaný Filip se podle něho natáčel pouhých 34 dnů a stál 24,7 milionu korun, což je asi o patnáct milionů méně, než na kolik dnes film přijde.
"Do budoucna plány mám, ale zatím je neprozrazuji, protože čekám, jak dopadne Mazaný Filip. Každý člověk musí mít trochu sebedůvěry a ve chvíli, kdy je vystavená tak kruté zkoušce, jako je uvedení filmu do kin, musím počkat. Zatím je však všechno v pořádku, neboś návštěvnost je velká," připomněl Marhoul. Hudbu složili Milan Kymlička a David Noll. Skladatel Kymlička má na kontě soundtracky ke čtyřem desítkám filmů severoamerické provenience. Po roce 1968 emigroval do Kanady a těsně předtím se podílel na vzniku muzikálu Lysistrata.

Dirigent Leoš Svárovský
Jeho hudba k Mazanému Filipovi se nese v duchu amerických velkofilmů 30. let. V kombinaci se sklepáckými písničkami z původní inscenace (Když chceš pít, Hej, Kide) a dobovými šlágry obohatil kreace na plátně zvukem symfonického orchestru, který řídí dvaačtyřicetiletý šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice Leoš Svárovský. "Je to klasická filmová hudba, jaká se nedělá už celá dlouhá desetiletí, což znamená, že dirigent Leoš Svárovský stál před osmdesátihlavým orchestrem, v němž byly obsazeny všechny nástrojové skupiny. Bez jeho citlivé taktovky bychom hudbu nenahráli," konstatoval Marhoul.

Jak být tvrdým chlapíkem
Tomáš Hanák vytváří ve filmu vskutku drsňáka s kamennou tváří, pronikavým pohledem a nedbalou elegancí. "Stačilo jenom úplně se převrátit, protože ve skutečnosti jsem měkký chlapík. Řekl jsem si, že budu dělat všechno opačně. Tam, kde bych normálně ustoupil, neustoupím. Tam, kde bych si řekl, nedám mu ránu, protože by mi ji mohl vrátit a já bych šel k zemi, tvářil jsem se, že bych mu tu ránu dát mohl. Ale když budu mluvit vážně, je to v kostýmu, v tom, jak se člověk postaví a jak ho nasvítí. Samozřejmě se musí tvářit trošku odměřeně. Prostě jako Marlowe. On si neváží nijak zvlášť ani sebe samého. Nemyslí si, že je mistr světa, že jeho život stojí za nějakou valnou zmínku. Takže se o svůj život ani nebojí a má výhodu proti svým spoluhráčům, protože se jim směle může dívat do očí, jako by říkal, jestli máš potřebu mě zabít, udělej to. Já nešťastný nebudu," prozradil Hanák recept, jak se z něho stal tvrdý chlapík. Marhoulův film se totiž hlásí i k legendární české komedii Limonádový Joe, kterou svou stylizací trošku připomíná.
Marhoulovu parodii Mazaný Filip doplňuje filmový soundtrack, přičemž nahrávka obsahuje vedle hudby také pasáže obzvlášť povedených dialogů.